Dnes jsem dětičkám ve škole připravovala práci na zítra a na středu, samozřejmě na téma "Velikonoce". Zrovna mě to moc nebavilo, protože Velikonoce se neřadí mezi mé oblíbené svátky, ale nakonec mě přivedly na dobrý nápad. V létě nás čeká práce na zahradě, kterou jsme zdědili. Ani já, ani můj přítel ovšem zahradničení neholdujeme. Nicméně zahrada se musí dát do pořádku teď, protože už tak je ve strašném stavu a samozřejmě by to spělo jen k horšímu. Což o to, na dřinu jsme oba zvyklí, takže to mě zas tak neděsí (taky pořád říkám, že když se nebudu moct živit jako učitelka, tak určitě obstojím jako dělník :-)))). Spíš jsem si lámala hlavu s tím, co pak, aby zahrada opět nezpustla. Rozhodně se nám totiž nechce plevelit záhony nebo něco takového. A tak, jak jsem se probírala vším tím velikonočním materiálem pro naše druháčky, prohlížela si spoustu obrázků kuřátek, zajíčků a malých oveček, napadlo mě:"Pořídíme si mini ovečky." Moje babička vždycky, napůl žertem a napůl vážně, říkala, že by se jí taková čtyřnohá "sekačka" líbila, a tak jsem začala spekulovat, že na tom možná něco je. Já i můj přítel zvířata milujeme, takže zvířecí přírůstek do rodiny je u nás jedině vítaný (však jsme taky nedávno zachraňovali kotě a teď o víkend se k nám zas málem nastěhoval pes, ale o tom zase třeba příště). Hned jsem začala zjišťovat nějaké informace a stačilo málo a kouzlu oveček jsem propadla. Vlastně jsme se nadchli oba. Je to pro nás zatím jen taková motivace, proč se do zahrady pustit a taky kam směřovat její úpravu, ale třeba příští rok už by se tam dvě nebo tři ovečky mohly spokojeně prohánět. :-))))